Letem světem: Londýn

Zdá se mi, že svůj blog trošku zanedbávám. Mezi poslední pořízené fotografie patří maximálně nějaké příspěvky na instagramu. Foťák jsem neměla v ruce ani nepamatuju, vlastně už vím, při vyzvednutí z reklamace…

Napadlo mě, že bych místo fotek mohla na blog přidat i článek…

Tato myšlenka mě napadla hned poté, co jsme se vrátili z Londýna, jehož návštěva ve mně zanechala spoustu nezapomenutelných vzpomínek a dojmů.

První den, 13. března 2014, krásné ráno po plese. Sbalit saky paky a hurá do Prahy na letiště. Letěli jsme se společností British Airways. Čekalo na mě sedadlo u okýnka. Skvělý výhled. Těšila jsem se na ten okamžik, kdy uvidím přechod mezi pevninou a mořem. Možná Vám to přijde zvláštní, ale nikdy jsem to neviděla z letadla, vždycky bylo zataženo nebo tma. Vše probíhalo bez problémů, přistáli jsme na letišti Heathrow, koupili Oyster card a následovala cesta do penzionu. Všude kolem rozkvetlé stromy a anglická architektura, nic zvláštního. Nebudu to prodlužovat, ubytovali jsme se, padla na nás únava, poznávání Londýna jsme nechali až na další den.

                                  

Časový posun -1 hodina byl docela znát, alespoň na mně. Vstávat v 7 hodin ráno pro mě nebyl problém. :D

Druhý den: Směr Tower Bridge, který se nachází v docela moderní části města, plné mrakodrapů a moderních budov. V kombinaci s typickou anglickou architekturou to bylo kouzelné, do toho ještě všechno kvetlo. Krása! U Tower Bridge nesměla chybět ani typická fotka s mostem. Konečně vím, ze kterého místa se fotí ty fotky na pohlednice s Tower Bridge. Následovala procházka směr historické centum města. V poledne jsme si dali malý „lunch“ a pokračovalo se. Cestou do historického centra jsem prolezla každou „díru“ – různé stupínky, nesměla chybět ani červená budka, budova nějaké univerzity se hodila na skok na wc :D, tržiště plné úžasných vůní, je toho moc, už si to ani všechno nepamatuju. Dalším cílem byl všem známý Big Ben. Nevím, co je na té věži tak úžasné, ale čučeli jsme a fotili o sto 6. Hned vedle přes silnici stojí Westminster Abbey (Kolegiátní chrám svatého Petra ve Westmisteru) a u něj neuviřitelné davy turistů. A na co jsem zapomněla? Na London Eye. Pěkný kolotoč, ale 17 liber za jedno otočení…pffff. Zvěčnila jsem ho z jedné strany a ze druhé a šlo se dál.  Potloukali jsme se chvíli po okolí a cesta nás zavedla až k Buckinghamskému paláci. Můžu říct, že Pražský hrad je mnohem hezčí než palác. Prostě šedá budova a kolem dva chlupáči – tak říkám těm týpkům ze stráže s chlupatýma čepicema. Vedle Buckinghamského paláce se rozléhá velký Green Park. Samý strom a rozkvetlý narcis. Mnohem hezčí je St. James Park. Spousta zvířátek na volno, to je moje. Obzvlášť volně žijící veverky fascinovaly každého turistu. Podle mě, jeden z nejkrásnějších parků v Londýně. Naše putování skončilo na Trafalgarském náměstí.

 

Jen tak mimochodem, málem bych se zapomněla zmínit o muži, na kterého jsme narazili cestou k Big Benu. Držel oranžový výstražný kužel a dělal, že na něj umí hrát jako na trumpetu. Nechápala jsem, co to má znamenat. Podivín!

Třetí den: Návštěva galerie, na jejíž název si nemohu vzpomenout. Vystavovali zde spíše archeologické nálezy, antické sošky, hieroglyfy vytesané na kamenných deskách, ale také novodobé záležitosti z různých koutů světa. Mého muže vytáčely moje komentáře typu: „Tak to určitě není pravé to poznám, takových věcí jsem už viděla, vždyť dělám výtvarku…“ Takže prej už nikdy nepůjdeme do žádné galerie. Užili jsme si tam celé dopoledne. Následoval opět „lunch“ a odpočinek v parku na sluníčku, o kterém jsme si mohli v ČR v tu dobu nechat jen zdát. Bylo tam všechno jaksi napřed. Řekla bych, že tak nějak náhodně jsme se objevili v místech, kde se táhla všem známá dlouhá nákupní ulice – Oxford street. „Půjdeme tam? Však já si nic kupovat nebudu, budu se jen dívat!“ Prvním obchodem hned na začátku ulice je Primark. Dá se zde nakoupit za pár liber a občas tam najdete i nějaký ten skvost, bez něhož prostě Primark neopustíte. My jsme se tam vraceli třikrát, ano, třikrát. Nic jsem tam nechtěla, štvaly mě ty davy lidí. Můj muž se nemohl rozhodnout, zda si koupí tu krásnou košili nebo ne. Překecala jsem ho! Na konci ulice můžete zamířit do Hyde parku. Park má obrovskou rozlohu, ale nikde nic, možná jsme seděli ve špatné části, bez stromů. Tak možná příště. 

Nemohu také opomenout záleležitost, týkající se mé špatné obuvi. Holky, balerínky si nikdy na delší procházky neberte, budou Vás bolet nohy jak čert a to ještě asi další tři týdny! Hned měsíc po návratu jsem si objednala tenisky na příští výlet.

Čtvrtý den: Návrat na Trafalgarské náměstí. Ten den bylo Sv. Patrika. Všichni se nejspíš zbláznili. Kolem dokola se to hemžilo lidmi v zeleném oblečení, každý druhý byl ověšený zelenými cetkami a většina si nemohla nechat ujít zelené pivo. Zas davy lidí. Na Trafalgaru je Národní galerie, kde vystavují velikáni jako Monet, Gauguin, Picasso a další, ale kdoví, jestli jsou to originály. A je to tu zas! :D Všechny galerie v Londýně mají k dispozici úzasné prostory na vystavování, vždy vás uchvátí už samotná budova možná i víc, než to, co vystavují. Znám to z výtvarky no… Potloukali jsme se po centru a cesta nás vedla směrem přes Buckinghamský palác a St. James Park. Počasí nám opět přálo. Vyvalit se na sluníčku v St. James Parku bez deky, jen tak na trávu, tak to dělá pravý Angličan, kterých tam byla ten den spousta. Na zmrzku se tady čekala neuvěřitelná fronta, ale vychytali jsme to a zanedlouho se cpali také. Dalším cílem bylo Victoria and Albert museum specializované na aplikované a dekorativní umění a hned vedle se nacházelo Science, Geology and National museum, kde vystavovali „věci“ související s přírodou, zeměpisem, možná trošku s fyzikou. Od dinosaurů až po současnost. Další dvě budovy s úžasnými výstavními prostory. Kdo nezažije, nejspíš nepochopí. Cesta do těchto dvou muzeí vedla přes takovou ulici, kde jezdila drahá auta, spodní patra všech budov zdobily výlohy obchodů s předraženým oblečením a jakákoliv „sámoška“ měla neuvěřitelně vysoké ceny potravin. Putujete jedním městem a tolik odlišných částí a pocitů… Další povedený den končí a blíží se den poslední. 

Poslední pátý den: Rychle slupnout posledního mufina, rozloučit se s penzionem a hurá do velkoměsta a pak na letiště. Trávili jsme odpoledne v nejkrásnějším parku v Londýně, v Regent’s park. Anglický trávník, stromečky, kvetoucí rostlinky, malý vodopád, nikde žádné poházené odpadky, nádherně zdobené lavičky. To všechno svádělo k válení se v tomto parku celé odpoledne. Nechybělo ani krmení zdejších veverek.

Pomalu ale jistě jsme se loučili s Londýnem a následovala cesta na letiště Heathrow a dvouhodinový let domů, zpět do ČR. 

Goodbye London! We had a great time and I’ll miss English muffins :D !!!

Poslední den byl zároveň mým prvním dnem, kdy jsem v Londýně použila více než jednu anglickou větu. Stalo se to při nákupu potravin před odjezdem z penzionu. V obchodě s potravinami a pár cetkami, kde všechno mělo stát jednu libru, měli nějakou "special prize" na tuňáky. Sliny se nám sbíhaly a ještě k tomu ta "special prize". Museli jsme je mít. U pokladny mě ale překvapila cena dvakrát vyšší než slibovaná "special prize". Tím začala moje konverzace s prodavačkou...There is some special prize...a ona mi to pořád vyvracela, že není. Nedokázala jsem jí to v tu chvíli vysvětlit a z povzdálí volala na svého muže, čekajícího před obchodem. Nakonec rozhovor ukončím slovy "wait, please" a uteču z obchodu bez tuňáků. To je tak, když Vám v krizové situaci dojdou anglická slovíčka. :D